Na začátku 14. století je Svatá říše římská v krizi a její sevření Evropy se uvolňuje. Rakouský rod Habsburků toho využívá a podmaňuje si území Švýcarska. Jejich místodržící tvrdě potlačuje historická práva švýcarských rolníků a horalů do té míry, až to jednoho z nich přiměje ke vzdoru. Je to lovec a jmenuje se Vilém Tell.

Po své účasti v křížové výpravě do Svaté země Vilém Tell přísahal, že se již nikdy nedopustí násilí. Postupnému útlaku švýcarských kantonů ze strany rakouské habsburské dynastie ale nedokáže nečinně přihlížet. Aby zastavil další krveprolévání a útlak, rozhodne se přidat k boji za nezávislost.

Rakouský místodržící Gessler je odhodlaný toto povstání potlačit za každou cenu. Věří, že se tak vetře do přízně rakouského krále a získá ruku jeho dcery. Gessler ví, že Vilém Tell je tím, kdo povstalce vede proti králi. Aby ukázal svou moc a zničil povstání hned v zárodku, rozhodne se Tella veřejně zostudit a přinutit ho poníženě pokleknout před rakouskou korunou.

Lovec Tell je známý svou přesnou střelbou z kuše, Gessler ho tedy donutí, aby před zraky všech pozvedl svou zbraň, namířil ji proti svému synovi a sestřelil jablko z jeho hlavy. Tell navzdory Gesslerovu očekávání uspěje a jablko přesně zasáhne. To, že byl k tomuto ohavnému činu donucen, ale umocní jeho nenávist vůči guvernérovi a rozhodne se pomstít. Toto nevydařené ponížení, které mělo podpořit potlačení povstání, nejen zvýší Tellův odpor k habsburské nadvládě, ale Gessler si jím také vysloužil pohrdání ze strany princezny, o jejíž ruku tolik usiloval. Tak začala vzpoura, pro jejíž začátek a intenzitu byl důležitý jeden muž, jedna kuše a jedno jablko.